Priče iz prošlosti

petak, 27.10.2017.

DR. LUKA NERALIĆ, DOBITNIK NAGRADE ZA ŽIVOTNO DJELO - WILLIAM W. COOPER LIFETIME CONTRIBUTION AWARD

Ova nagrada je ustanovljena 2013. godine i nosi ime po prof. Williamu W. Cooperu, koji je jedan od utemeljitelja Analize omeđivanja podataka (Data Envelopment Analysis-DEA). Prof. Cooper je umro 2012., a već sljedeće godine dodijeljena je prva nagrada koja nosi njegovo ime. Nju dodjeljuje Međunarodno društvo za analizu omeđivanja podataka (International Data Envelopment Analysis Society-iDEAs). Za 2017. godinu tu je nagradu dobio nekadašnji učenik daruvarske gimnazije dr. Luka Neralić, a nagradu mu je na znanstvenoj konferenciji DEA2017 ove godine u Pragu predao prof. Ali Emrouznejad, uz nazočnost glavnih organizatora konferencije prof. Rajiva D. Bankera te prof. Josefa Yablonskog. Dr. Neralić je peti znanstvenik koji je dobio ovu nagradu i to za ovu godinu. Uz čestitke, zaslužio je da o njemu doznamo više.

Još jedno visoko priznanje nekadašnjem daruvarskom gimnazijalcu


Daruvar je za širu hrvatsku javnost predstavljen kao turističko i lječilišno središte s izvorima i kupkama tople vode, ali i s bogatom prošlošću. O tome vjerojatno doznaju brojne grupe i pojedinci od daruvarskih turističkih vodiča. Nije mi poznato koliko informacija dobivaju i o poznatim Daruvarčanima koji su tu živjeli u bližoj ili starijoj prošlosti. Poznato je da su mnogi daruvarski gimnazijalci nakon završetka srednjeg obrazovanja nastavili školovanje na visokim školama i nakon završetka studija našli zaposlenje u drugim sredinama. Malo se ih vratilo u Daruvar, jer za njih nije bilo radnih mjesta. Prednjačila su prosvjetna zanimanja, ali je bilo i inženjera, liječnika, veterinara, agronoma, akademskih slikara, glazbenika, informatičara, vojnih pilota, novinara, televizijskih urednika…Među njima ima i onih koji su uz svoje zvanje posvetili pažnju pisanju stihova ili sportu, neki su pjevali u pjevačkim zborovima ili plesali u folklornim grupama. Lepeza je široka, ali sumnjam da turisti dobivaju informaciju da je, primjerice, rođeni Daruvarčanin Vladimir Marković hrvatski akademik koji živi u Zagrebu. Da, Daruvar nisu samo njegove zgrade i termalne kupke, nego su to i njegovi ljudi koji su u njemu proveli dio života ili još danas u njemu žive. Neki od njih su u svom radu ostavili dubok trag.

Dr. Luka Neralić, četvrti slijeva

Jedan od takvih je dr. Luka Neralić, nekadašnji daruvarski gimnazijalac, polaznik pete generacije (1962) koji je već tijekom srednje škole svojim znanjem odskakao od svojih vršnjaka, posebno u matematici. Stoga i nije čudo da je život posvetio matematici i kasnije postao redoviti profesor na Ekonomskom fakultetu Sveučilišta u Zagrebu. Ipak je na tom putu morao svladati brojne prepreke. Najprije je 1966. godine diplomirao na Prirodoslovno-matematičkom fakultetu u Zagrebu, matematički odjel, struka Teorijska matematika. Zatim je upisao treći stupanj iz struke matematika na Matematičkom odjelu PMF-a u Zagrebu. Od 1968. godine radio je kao asistent na Katedri za matematiku na Ekonomskom fakultetu u Zagrebu. Nešto kasnije, kao stariji asistent, sudjelovao je i u nastavi iz predmeta Matematičke metode za ekonomske analize. Iz tog predmeta imao je predavanja i na Fakultetu za vanjsku trgovinu i turizam u Dubrovniku i na Ekonomskom fakultetu u Splitu.
Nakon toga se preorijentirao na područje matematičkog programiranja. Kao stipendista Republičkog fonda za naučni rad SR Hrvatske bio je od 1973.-1974. na specijalizaciji u Centralnom ekonomsko-matematičkom instituta Akademije nauka SSSR u Moskvi gdje je izučavao metode matematičkog programiranja i dostignuća tih metoda u ekonomici. Nakon povratka prijavio je doktorsku disertaciju na temu Modificirane Lagrangeove funkcije i optimalizacija troškova koju je 1979. godine obranio.
Za znanstvenog asistenta bio je izabran 1978. godine, za docenta 1980., za izvanrednog profesora 1991., redovitog profesora 1997. te za redovitog profesora u trajnom zvanju 2002. godine. U zvanje professor emeritus Sveučilišta u Zagrebu izabran je 19. lipnja 2015.
To je jedna strana njegovog životopisa, ali postoji i ta druga strana, koja je znatno sadržajnija i toliko opsežna da obuhvaća nekoliko stranica pisanog teksta i to onda kada bi se nabrajalo samo ono što je iza njega ostalo, bez ikakvog objašnjavanja. Takvo navođenje bez objašnjenja običnom čitatelju ne bi ništa značilo. Stoga sam se zadovoljio samo nekim osnovnim pokazateljima.

Tijekom svog radnog vijeka radi specijalizacije ili postdoktorskog istraživanja poduzimao je brojna putovanja i posjetio poznata sveučilišta u svijetu: Austin (Texas), Montreal, New York, Aachen, Pittsburgh…Objavio je 4 znanstvena rada u knjigama i 21 znanstveni rad u raznim časopisima, 9 znanstvenih radova u stranim zbornicima i 11 u domaćim. Sudjelovao je na 55 međunarodnih i na 13 domaćih znanstvenih skupova. Gostovao je s predavanjima na 14 poznatih svjetskih sveučilišta. Objavio je dva sveučilišna udžbenika iz matematike i operacijskih istraživanja (u koautorstvu), te jedan iz matematičkog programiranja i tri koautorska srednjoškolska udžbenika. Na znanstvenom projektu Modeli i metode operacijskih istraživanja u ekonomici i poslovnom odlučivanju Ministarstva znanosti i tehnologije Republike Hrvatske bio je voditelj i glavni istraživač od 1997. do 2013. godine. Bio je uključen još u nekim sličnim projektima.

Dr. Luka Neralić je još u vrijeme boravka u u Austinu u SAD započeo rad na analizi osjetljivosti u analizi omeđivanja podataka (Data Envelopment Analysis - DEA). DEA je metodologija koja se bavi određivanjem relativne efikasnosti entiteta (škola, bolnica, banaka itd.), koji koriste iste inpute i ostvaruju iste outpute. Entiteti (ili donositelji odluke) se na osnovu odgovarajućeg DEA modela, koji je problem matematičkog programiranja, klasificiraju na efikasne i neefikasne. Za neefikasne se, projekcijom na frontu efikasnosti, može odrediti kako trebaju smanjiti inpute ili povećati outpute da postanu efikasni. O tome je i dr. Neralić objavio znanstvene radove, kojima je postigao međunarodni ugled, a istraživanje DEA i primjena počela je i u Hrvatskoj. U ovakvim projektima dr. Neralić upoznao je sve tadašnje vrhunske znanstvenike koji su se bavili ovim pitanjem.
Dr. Luka Neralić je surađivao s mnogim znanstvenim časopisima, bio članom uredništva nekih časopisa, uređivao zbornike i bio recenzent mnogim radovima. Bio je i mentor mnogim studentima i brinuo o uzdizanju mladog znanstvenog kadra. Za svoj javni rad i rad u struci dobio je brojna priznanja.

Prikaz cjelovitog rada vjerojatno će se objaviti u nekom znanstvenom časopisu, a mi Daruvarčani moramo biti ponosni što je naš jedan bivši sugrađanin postigao vrhunske znanstvene rezultate. Stoga mu šaljem čestitke svih daruvarskih bivših gimnazijalaca i ostalih Daruvarčana.

27.10.2017. u 10:10 • 0 KomentaraPrint#

ponedjeljak, 23.10.2017.

Kdyby všichni mlčet měli...

„Kdyby všichni mlčet měli,
já vám mlčet nebudu!“

(Neruda)
O tom mlčení jsme se hodně naučili během života. O tom by se mohlo hodně psát. Já bych se spíše pozastavil o našem informování ve kterém se také hodně toho umlčuje. Pro příslušníky české národnosti v Chorvatsku nejvíce informaci dostáváme od Jednoty. Kdysi, kromě informací o práci českých besed, bylo více příspěvků z našich dějin, v čemž hodně přispěli tehdejší novinaří Jednoty prof. Josef Matušek a Karel Bláha. Být jich, jistě by se nestalo, že se v Daruvaru dnes, když se poznamenávají některá významná výročí ze životů daruvarských krajanů, opomnělo, že také roku 1922(95 let) začal v Daruvaru vycházet týdeník Jugoslávští Čechoslováci. Jeho do druhé světové války četli české rodiny na celém území tehdejšího státu. Snad ani jedna instituce se více nepodílela na zakládání venkovských českých besed než tento týdeník a daruvarská Česká beseda. Umlčet tento týdeník, znamená umlčet i velikou část dějin zdejších Čechů z meziválečného období. Mělo by se také vědět, že to byli dlouho dobu soukromý týdeník, financovaly se prodejem novin. Její redaktoři( Ditrich a Sobotka) rovněž byli přední pracovnici v daruvarské České besedy.
Vinu opomenuti vidím ne v Jednotě, ale organizátorech takových výročí. Oni by měli vědět, že se taková významná výročí připravuji alespoň rok předem, a nikoliv jenom měsíc. Můj je přestupek oni považuji tím, že neustále poukazují, že nemáme sepsané své dějiny a proto se stále díváme na záda chorvatských Slováků.
Nedávno mi Jednota neuveřejnili jeden článek ve kterém jsem také citoval slova Josefa Zámostného, která napsal ještě roku 1998. Tentokrát mi umlčeli jeden článek o jednom koncertu českých hudebníků ve Selci. Vím, že o tom Jednota nevěděla a psát tedy nemohla, ale jsem považoval, že by ta informace jistě zajímala naše čtenáře. Rovněž jsem chtěl splnit převzatý závazek, že „budu šířit ve světě dobré jméno ČR.“ Právě proto uveřejňuji ten příspěvek na svém blogu. Tím považují, že jsem splnil svůj převzatý závazek a také Nerudův pokyn. Zabývat se Jednotou a jejím posláním se nechci.
Pokud toto moje vysvětlení nevystačí, uvádím myšlenku Komenského: Říkat pravdu o čemkol i- to chce velkou odvahu, protože pravda je většinou to, co lidé slyšet nechtějí. Je to něco co se jim nelíbí a proto je lepší dělat, že to není. Je lehčí žít ve vymezených kolejích, než z nich vystoupit…


Chrudimští hudebnici koncertovali v Selci

Mnohé turiste v Selci, kolem 2 km od Crikvenice, 14. záři překvapily české písně, které zaznívali z tamější náměstí. Třebas, že to nebylo předem reklamováno, přece během krátké doby shromáždil se větši počet milovníků hudby. Mezi jimi bylo i určitý počet českých turistů, ale většinu přece tvořili domácí milovnici hudby a také i větši počet turistů jiných evropských států, kteří v tu dobu tam trávili svou dovolenou.
Pro mnohé tato událost měla by být jenom zpráva, ale mě osobně zaujalo kdo jsou ti hudebnici, složení hudebních nástrojů a repertoár s kterým nastupovali. Příjemně mě překvapilo, když jsem dostal více informaci o tom souboru. Patřil Základní umělecké škole Chrudim, která byla založena roku 1956 a která dnes pracuje na projektu Nové formy výuky na ZUŠ Chrudim. Náklady projektu obsahovaly 3 921 561 Kč. Je poznamenáno, že „pomoci klíčových aktivit projektu zvýšili kvalitu vzdělavácího procesu, prohloubili motivaci a zájem žáků o studium uměleckých oborů a přizpůsobili výuku její formy současným potřebám žáků“.
V hudebním oboru na škole pracuje větší hudebníků profesionálů, kteří vyučuji jednotlivé hudební nástroje a také zpěv. Při ZUŠ Chrudim byl roku 1995 založen taneční a dechový orchestr, vyhrává hudbu téměř všech hudebních žánrů při stejném hráčském obsazení. V repertoáru mají skladby světové známých klasiků swingové, jazzové a dechové hudby. Svoji školu doposud representovali v Holandsku, Německu, Italii, Polsku, Francii a Španělsku. Teď to bude i Chorvatsko, ale s politováním, že to nebylo v Daruvaru. Rovněž s politováním je, že jsem z rozmluvy s jedním kapelníkem znovu pozoroval, že o chorvátštích Češích nic neví. Nepovažuji to jeho vinou, ale vinou zdejších Čechů, kteří nás reprezentuji nebo informuji o nás.
Soubor který nastoupil ve Selci měl něco více než 20 hudebníků, tři dirigenty, čtyři zpěvačky a snad ještě někoho, ale nejsem novinářem a tak jsem jistě někoho vynechal. Také se musí uvést, že při ZUŠ pracuje taneční odbor, výtvarní odbor a literární- dramaticky odbor.
A mlada kapela z Chrudima vyhrávala skvěle, dokonce si během koncertů někteří zatančili. Rovněž Chrudimšti ukázali jak se promovuje kulturní práce a jejich kraj. Dělili letáčky, hlavně v anglickém jazyce, o svém městě a také i své škole. Pro nás zde mělo by to být poučení jak se promovuje kulturní život a vlastivěda. Kdyby toho bylo u nás, jistě by o nás v Chrudimě také věděli a možná by se na své cestě k moři zastavili i v Daruvaru. Bohužel, my zde své sepsané dějiny nemáme a té vyprávěcí nikoho nezajímají.
Musím přiznat, že mi při koncertování hudby z Chrudimu, kromě radosti, bylo i trochu smutno. Území kolem Chrudíma, Pardubic a Hradce Králové patři těm krajům z kterých přišel největší počet českých rodin do Chorvatska. Jenom z okolí Chrudíma do Ivanova Sela se roku 1826 přistěhovalo 29 rodin. Bohužel, dnes se prosazuje myšlenka, že nejvíce Čechů do Chorvatska přišlo z jiného území, což není pravda. Možno je to prosazovat, protože ani většina našich rodin neví odkud se přistěhovali jejich předkové a tak, místo svých dějin na základě dokladů, slýcháme báchorky. Snad po tomto koncertu u moře hudebníků Chrudimu přeskočí jiskra v hlavách i mnohým z nás.


23.10.2017. u 22:16 • 0 KomentaraPrint#

<< Prethodni mjesec | Sljedeći mjesec >>

Creative Commons License
Ovaj blog je ustupljen pod Creative Commons licencom Imenovanje-Nekomercijalno-Bez prerada.



< listopad, 2017 >
P U S Č P S N
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          

Veljača 2019 (1)
Studeni 2018 (1)
Kolovoz 2018 (2)
Lipanj 2018 (1)
Svibanj 2018 (2)
Ožujak 2018 (3)
Veljača 2018 (2)
Siječanj 2018 (2)
Prosinac 2017 (1)
Studeni 2017 (4)
Listopad 2017 (2)
Kolovoz 2017 (3)
Srpanj 2017 (3)
Lipanj 2017 (2)
Svibanj 2017 (2)
Travanj 2017 (1)
Ožujak 2017 (3)
Veljača 2017 (1)
Siječanj 2017 (2)
Studeni 2016 (1)
Listopad 2016 (5)
Rujan 2016 (4)
Kolovoz 2016 (2)
Srpanj 2016 (1)
Lipanj 2016 (2)
Svibanj 2016 (2)
Travanj 2016 (2)
Ožujak 2016 (2)
Veljača 2016 (6)
Siječanj 2016 (1)
Prosinac 2015 (1)
Studeni 2015 (7)
Listopad 2015 (1)
Rujan 2015 (3)
Kolovoz 2015 (4)
Srpanj 2015 (3)
Lipanj 2015 (1)
Travanj 2015 (2)
Siječanj 2015 (1)
Studeni 2014 (3)
Listopad 2014 (2)
Kolovoz 2014 (1)
Srpanj 2014 (6)
Lipanj 2014 (4)
Svibanj 2014 (2)
Travanj 2014 (1)
Ožujak 2014 (3)
Veljača 2014 (14)

Pretraživač

Loading