O třech nejstarších daruvarských dožinkách

srijeda, 01.07.2015.

Organizován kulturní život příslušníků české národnosti v Chorvatsku možno je sledovat teprve po zakládaní besed, které začalo ještě před první světovou válkou. Nejdříve to byly městské besedy a teprve po roku 1907 možno je mluvit i o venkovských besedách. Tohož roku byly založené besedy v Prekopakře a v Dolním Daruvaru. Obě této osady možno rovněž považovat i předměstím; první městu Pakraci a druhou městu Daruvaru.
Společné všem těm předválečným besedám bylo, že velikou pozornost věnovaly čtení a divadlům. Rovněž možno říci, že každá z nich žila svým životem, že spolupráce mezi jimi hodně nebylo.
Po ukončení první světové válce, dík politice československé vlády, Češi v zahraničí nezůstali zapomenuti. Na území Královstvi Srbů, Chorvátů a Slovinců byli zasílání mnozí češti kulturní pracovnici, kteří se měli postarat o ožiti kulturního života mezi příslušníky české a slovenské národnosti, aby zakročili jejich odnárodnění a asimilaci. Oni se zasloužili o zakládání mnohých venkovských besed, otvírání českých škol a také vydávaní vlastních novin.
Daruvar se dik takovému kádru začal stávat střediskem venkovských Čechů, jelikož i jejich největší počet žil právě v jeho okolí. Cesta k tomu, jak zapojit všechny Čechy do společné kulturní práce, nebyla snadná. Ze začátku, kromě jazyku, bylo málo toho co bylo společné našim krajanům a kolem čeho se je mohlo shromáždit. Dokonce jim nebyl společné ani zvyky, jako co bylo posvícení, protože ho každá osada oslavovala jinak a jiného dne. Nemohlo se je shromáždit ani po náboženské stránce. I když v Chorvatsku Češi byli největším počtem katolíci, přece tu bylo i evangelíků. Jedni oslavovali kult Jana Nepomuka s svatého Václava, a druzí, pod vlivem přišlého kádru z Československa, začali také prosazovat i kult Jana Husa..
Není divu, že rozvážní jednotlivci začali uvažovat, že kromě jazyku třeba vyhledat ještě něco kolem čeho by se mohl shromáždit co větši počet venkovských Čechů. Konečně přišel nápad, že by to mohlo být ukončení práci kolem žních, jelikož ony byly důležité pro každou českou rodinu. V tisku se začalo psát, že ukončení žní- dožínek je „ slavnost radosti a úspěchu práce. I naši krajané před několika desítkami lét těmito obyčeji oslavovali významné události…Dnes ten dar upadá a vede k zapomenuti. Je nutno oživit je, zkrášlit a zpestřit. Nikdo nebude vytýkat, že je to politicky…“
Později se o obžínkách začalo psát jako o svátku, protože se „ rolník lopotí a namáhá, oře a seje, kope a pleje, aby svojí prací vydobyl ze země chléb pro všechny. Jak by se tedy neměl radovat, když vše z polí je sklizeno…V duši a srdci hospodářově je jasno a je tam radost z požehnané práce…“
Psalo se také, že každý národ má svoje tradice, „s těmi žije, na nich buduje a jde s nimi kupředu. Z dřívějších dob pěstuje se pouze to, co bylo krásné, ušlechtilé a tím zkrášlujeme a zpříjemňujeme náš život. Tradice často zachraňuje národ od zahynuti… My, kteří jsme zde té tradice neměli, trpíme odnárodňování…“ Tím se dožínky měly stát tradici zdejších Čechů, stát se svátkem, kterým se zakročí odnárodňování.
Už roku 1924 se měly organizovat první dožínky a proto se psalo jak by asi ony vyhlížely. Považovalo se, že by se především mělo postarat o lidové kroje, při čemž by se mělo dbát aby byly původní, protože i ten „ nejdražší není pěkný, není-li původní.“ Uvažovalo se také, že by se dožínky měli naklánět na divadelní činnost a dokonce se plánovalo aby ony byly začátkem záři roku 1924, kdy se měla zahájit divadelní sezonu, při čemž by účinkovaly spolky z okolních daruvarských vesnic. Každá by osada připravila jeden alegoricky vůz, kterým by se představili určitý děj nebo znázornila nějaká myšlenka. Dokonce se uvažovalo, aby Hercegovec měl alegorický vůz Příchod Čechů a Velké Zdence Lešetinský kovář a Buď práci čest. Ten průvod by se formoval v Končenicích a na rozcestí Končenice- Batinjani by se jim připojila ještě daruvarská skupina. Ve městě po průvodu měla byt dožínková scéna a po ni by byla lidová zábava s tancem a žertovními výstupy. Večer by bylo divadlo pod vedrem nebem. V tom programu daruvaskému divadelním kroužku měly výpomoci ostatní vedlejší spolky. V rámci dožínek měla byt organizovaná i ovocnicko-plodino- květinová výstava během které by jeden pětičlenný výbor odborníků odměnil diplomy nejlepší vystavené věci. Bohužel, z neznámých důvodu, roku 1924 sešlo s organizování prvních takových dožínek.

Dožínky roku 1925

První dožínkové slavnosti konaly se v neděli 9. srpna 1925 v „borovém lesíku“ v lázeňském parku v Daruvaru. V nich se zúčastnili, kromě domácích také hosti z Horního Daruvaru, Lipovce, Končenic, Hercegovce, Prekopakry a Velkých Zdenců.
Začátek byl stanoven na 14 hodin kdy byl sráz pro průvod u kříže v Dolním Daruvaru. V průvodu byli jezdci, obžínkové vozy, ženci, žnečky a chasa v lidových krojích. V uvedené době průvod v doprovodu vojenské a zdenecké hudbě hnul směrem Daruvaru na místo slavnosti.
Kolem 15 hodin začala obžínková scéna ve které se zúčastnili všichni účinkující. Střídali se básně, zpěvy, hudba a tance. Básně recitovaly Josefka Moravcová a Sláva Terešaková a sólové zpěvy měly T. Grundová, Růženka Jílková, Liduška Knytlová, Slava Terešáková a Ema Vaníčková.
Následovaly tance. Dívky z Lipovce zatančili česky tanec Pšeničku, slovácky tanec Jeteličku, hanácky tanec Coufavá a moravský tanec Anička. Dívky z Daruvaru v národních krojích předvedla cvičení při písních Honzo, vem si mě, Kukačka a Šly panenky silnici.
Za nimi vystoupily děti z Končenic s bodem Šátečkové tance. V něm zatančily hanácké tance Šáteček , Holubička , Řeznická, Válašenka a český tanec Líbánka . Dívky a hoši z Dolního Daruvaru v bodu Poskočme si na obžínky zatančili Měla jsem milého sokolíka ( český tanec ), Malíčka su ( hanácký taneček ), Šmokoranda ( česky tanec ), Pasačka ( český tanec ), Šavlička ( český tanec ) i Tancuj, tancuj ( slovácký taneček ).
Za Končeňáky následovaly tance dívek z Horního Daruvaru. Ony zatančily hanácké tance Pšenka, Tovařov a Pasáček a česky tanec Na ty louce zelený. Po nich daruvarská tělocvičná sokolská jednotka zacvičila při hudbě K. Pospíšila bod pod názvem Cvíčení s hráběmi a snopky. Předzadní bod patřil dívkám a chlapcům Pakrace a Prekopakry. Oni zatančili česky tanec Řeznická, hanácké tance Cibulenka a Jetelinka a slovácky tanec Vrť sa děvča. Odpolední program skončil společným tancem Beseda. Večer byla taneční zábava.
Roku 1926 dožínky se nekonaly.

Dožinky 1927

Druhé daruvarské dožínky konali se v Daruvaru 14. srpna 1927. Začaly průvodem, který byl formován na dvoře krajana Šimeka v Dolním Daruvaru a zamířil k městu a potom na zahradu daruvarského pivovaru, kde byla obžínková scéna a ostatní program.
Průvod vyrazil v 14 hodin, vedli ho jezdci a následovali alegorické vozy. V prvních byly malé děti z Dolního Daruvaru a následovala dlouhá řada krásně zdobeného povozů z okolních vesnic a v nich byly dívky v lidových krojích. Následovali ženci a žnečky s kosami a srpy a průvod končil Obžínkovým vozem a alegorickým vozem Slovanstvo.
Program začal v 15 hodin obžínkovou scénou, ve které jeden dědeček vyprávěl, jak pře 50 let se přistěhoval do Slavonie, mluvil o tom těžkém začátku, ale přece ta práce byla časem požehnaná a přinesla hojné ovoce. Po ukončení vyprávění, ženci a žnečky při písni „ Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdravi dá…“ opustili scénu a ustoupili místo pro druhý bod programu. V něm všechny účinkující zatančily dva tance. Nejdříve to byli školní děti z Dolního Daruvaru, Horního Daruvaru, Končenic a Brestova a potom chlapci a dívky z Daruvaru, Dolan, Hercegovce, Ivanova Sela, Končeníc, Prekopakry a Velkých Zdenců.
Odpolední dožínky končily zábavním programem, který obsahoval staročeské zvyky a různé atrakce. Večer, v 20 hodin, byl Národní tanec, při čemž byla zatančená česká a moravská beseda a předvedená scéna z Prodané nevěsty- Pochod komediantů.
Dožínky končili Plesem- čarovný večer a o pobavení se postarala vojenská hudba a spolkový tamburašský sbor z Dolního Daruvaru.

Jedna historka z dožínek 1927

Dožínky roku 1927 se zdařily. Přece si ony vyžadovaly hodně práce a úsilí jednotlivců a proto se v té práci stávaly zajímavé příhody. Tanečníky v Holubňáku měl za úkol nacvičovat Sobotka z Daruvaru. Pro jeho první návštěvě cvičilo se ve místnosti jedné tamější rodiny. Holubňačané se těšili, že ovládli nové tance a písně. Už příští neděli se Sobotkou do Holubňáku přišlo ještě několik Daruvařanů, aby mu vypomohli ve nacvičování tanců. Jelikož byla neděle o tance projevili zájem i ostatní vesničané. Bohužel, dívky se proto ostýchaly a odmítly tančit před takovým velikým počtem diváků, ale jako záminku uvedly, že tančit neumí. Přece se po dlouhém přemlouvání Sobotkovi podařilo přesvědčit menši počet děvčat aby začala nacvičovat tance před tváři celé vesnice. A šlo to, pokud nepřišel na řadu cvičit tanec „ Mámo já se vdám…“ Jakmile děvčata uslyšela jen název tance, jakož by někdo vystřelil, všechna utekla. K tanci se je víc nemohlo dostat a tak se stalo, že Holubňák na dožínkách toho roku ani nevystoupil.

Dožínky roku 1928

Úspěch dožínek roku 1927 dal posilu organizátorům z Dolního Daruvaru aby příští dožínky byly ještě lepši. Rovněž se pozorovalo, že tak bohatý program nelze předvést během jednoho odpoledne. Proto roku 1928 dožínky trvaly dva dny, 8. a 9. záři. Zdejší české noviny vyzývali krajany slovy, že je povinnost každého Čecha a Slováka navštívit slavnosti v Daruvaru. Patronátem dožínek se stal Jan Šeba, československý vyslanec v Bělehradě.
Dožínkový program začal v sobotu v 9 hodin uvítáním hostů a otevíráním hospodářsko- řemeslnické výstavy. Odpoledne v 15 hodin v sále pivovaru začala lidová porada. Ve večerních hodinách ochotnický kroužek ze Zahřebu připravil program pod názvem Divadelní večer. Program byl zahájen básni Svatopluka Čecha Ve stínu lípy. Potom záhřebští ochotnici předvedli dvě kratší divadelní hry: Poupě a Sen na popeleční středu.
V neděli v 9 hodin byl sráz účinkujících u zbrojnice dobrovolného hasičského spolku v Dolním Daruvaru. V 10 hodin byl průvod účinkujících z Bjelovaru, Hercegovce, Ludiny, Medjuriče, Dežanovce, Uljaniku, Prekopakry, Končenic, Brestova, Ivanova Sela, Dolan, Holubňaku, Trojeglavy, Velkych Zdenců, Lipovce, Horního Daruvaru, Dolniho Daruvaru a města Daruvar. Průvod prošel městem na místo slavnosti. Zde byl krátký proslov pod názvem Jubilejní vzpomínka, ve kterém se připomělo 10. výročí osvobození československého národu.
Pro 13 hodin byl plánován Banket, dnes by se řeklo oběd, který byl v sále pivovaru, ale jenom pro zvané hoste. Ostatní měli oběd v pivovarské restauraci. Dorost a děti obdržely oběd zdarma v nádvoří pivováru.
Odpolední dožínkový program začal v 15 hodin a skládal se z 10 bodů. Nejdříve byly deklamace ( recitace ) a potom děti daruvarské mateřské školy měly tělocvičnou scénu Naše písně. Následovaly dívky z Hercegovce v bodu Rej s vlajkami, potom dívky města Daruvar měly, na napěv lidových písni, Tanec se stuhami.
Druha část odpoledního programu začala společným tancem českých písních všech účinkujících za doprovodu orchestru. Po nich lipovští děti zatančily taneček při slovácké národní písně Pásal Jano. Obecenstvu se také představily dívky z města Daruvar směsy jihoslávských lidových kol. Před konec programu dívky z Velkých Zdenců zatančily tance závěrečným obrazem námětu písně Dobrou noc a potom všechny účinkující dívky v bodu Ořechovské královničky zatančily staroslovanský obřadní tanec.
Posledním bodem byla slavnostní scéna pod názvem Hold osvobození vlasti ve kterém nastoupili všichni účinkující za doprovodu hudby. Večer byl věnován taneční zábavě.
Dožínky roku 1928 byly posledními dožínkami v Daruvaru v meziválečném období. I když se ony zdařily, musel se čekat až rok 1935, kdy se pokračovalo v jejich oslavách.

O tom proč trvala ta veliká přestávka snad se zmíním podruhé.