Duga pruga tegobe
koja ne odlazi
i vrata sreće
koja se ne otvaraju
pred mojim snovima
Autor: Helena Horvat (iz zbirke U ZAGRLJAJU POEZIJE)
STŘEPINY
Zlámalo se něco ve mně…
Střepiny skla
zařinčí v mozku.
Tmavé závěsy tmy
natahují se mi na oči.
Propadám…
Cítím okamžik
bezvědomí…
Úpím…
hlas odnikud.
Proklatý…
nyní je nejpotřebnější.
Zmítám se v tmě
svého strachu…
Všude hluchota…
i já jsem němá.
Dlouhý pruh tíže,
který neodchází
a dveře štěstí,
která se neotvírají
před mými sny.