Ak vam negdo veli stě dotepěnec sigurno si butě mislili kak vam sě špôta. I kak to né lépo za čuti. Měne ta réč né tak mrska i mislim da ju ně bi smeli doživeti kak špôtajně. Dok velim dotepěnec měne prvo na pamet doleti séno. Oni kaj su negda sprovlali séno znâju kaj sě jě svě z sénom znalo dotěpsti. Posle kaj bi zmetali séno na kôli jě ostalo drôbno smetljě. Posle kaj bi potrošili séno z štâgla, ostalo jě drôbno smetljě. To smetljě z kôli i z štâgla nésmu itali gore, ono sě jě sômo dotěplo. Moči jě rěči da jě to smetljě sudba dotěpla. Smetljě? Zapraf, to v sénu né smetljě. To jě semě. Nôvi život.
I unda, ak vam negdo veli da vas je sudba dotěpla, jěl' vam sě taj špôta?
Druga jě stvâr kaj sě oni domâči zbila tak špôtaju. Oni kaj mislě da su vrednějši ak buju drugemi rěkli da su dotepěnci. Za takvě něk vam bu svějědno kak vas zoveju. I unda jem rečetě, gizdavo, da jěstě dotepěnec.
Sam, znâtě zâkaj ludi ne volě dotepěncě? Zâto kaj ne poštuju običajě i ludě v kraju v kojega su sě dotěpli. Němretě dôjti nekam, zasvirati guslě na sav glâs i unda sě špôtati susedu dok on svoju zapopéva. I smejati mu sě i špôtati kak on govori. Zapraf, nôjvěči problem denes, pri nâmi, jě kaj ludi ne poštuju onoga kaj jě malo drukčiji, kaj malo drukčijě pripovéda i misli. A puno put ne poštujě ni svojě.
Čovek jě čoveku čovek. A si su dotepěnci...
|