Već jedno vrijeme nisam mogao otvoriti blog.cz, pa time ni svoju stranicu. Vjerovao sam da samo imaju privremeni problem, iako sam sumnjao da je stvar upravo u ovome ... da se blog zatvara.
U podnaslovu piše: "Hvala vam na zajedničkim godinama!"
Pojašnjenje administratora: Glavni razlog zatvaranja blog.cz je zastarjelost ove platforme i dugoročni pad broja korisnika. Vrijeme u internetskom okruženju razvija se vrlo brzo i korisnici trenutno traže druge usluge.
Osjetio sam tugu, duboku i iskrenu. Dio mene nepovratno odlazi. U nepovratu nestaje sve u što sam uložio puno truda sve ove godine i ostaje samo praznina.
Na blogu.cz bio sam (kako je ružno to prošlo vrijeme) od Svibnja 2009. U profilu bloga na margini pisalo je: Hrvatsko-Češko prijateljstvo i na blogu. Nastojao sam kroz pisanje na blogu upoznati Čehe s ljepotama i kulturom Hrvatske.
Posebno sam bio ponosan na naše prijevode Cesarića na češki jer prijevode njegove poezije na internetu nisam našao. Nisam ih našao ni kod nas u biblioteci i u naučnoj biblioteci. Zbog toga smo Draga i ja kontaktirali poznatog češkog izdavača da nas uputi koje su zbirke objavljene i kako do njih doći. Odgovor je bio: Postoje tek prijevodi nekih pjesama objavljeni u nekoj knjizi. Bio sam ponosan kada sam vidjeo, nakon što smo mi objavili prijevode, da je naš prijevod pojedine pjesme jedini koji se otvara na googleu.
Uz prijevode pjesama stavljao sam i svoje recitacije da Česi mogu čuti kako pjesma zvuči na hrvatskom.
Ovdje za uspomenu na te dane na blogu.cz stavljam stranicu s našim prijevodom meni najdraže pjesme Povratak.
Návrat
Kdo ví (ah nikdo, nikdo nic neví.
Křehké je vědomí!)
Možná spadla kapka pravdy do mně,
A možná jsou sny.
Ještě by mohla stát nám se láska,
Stát nám se - povýdám,
Ale já nevím jestli si ji přeji,
Nebo nepřeji.
V moři života co věčně kypí,
Co se věčně mění,
Vytvářejí se znovu, setkávají se znovu
Možná stejné kapky -
I když projde věčnost hvězdní cestou,
Jedna věčnost dlouhá,
Mohla by se opět v polibku setkat
Některá stejná ústa.
Možná se jednou navečer objevíš
Překrásná, v blankytu,
Nevědomě že si svoje světlo lila
Někdy mojí javou,
I já, co píšu srdcem plný tebe
Tyto krásné rými,
Ah, já nebudu znát, touho mého býti,
Ani tvoje jméno.
Jestliže i duše, v té chvíli
Svoje ucho napne,
Určitě svím hlasem ohluší rozum
Vše co srdce šepne;
Při večerních lampách kradmo se budeme
Prochlýžet jak cizinci,
Bez žádného povědomí kolik nás svazuji
Některý starý řetězy.
Ale čas jde dále, ale čas jde dále
Jak Slunce v kruhu,
I nosí nám opět všechno co bylo:
I radost i smutek.
I zajiskří oči, najdou se ruce,
A srdce vznesou se -
I slepý za stopy minulého života
Ními chodit budeme.
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Kdo ví (ah nikdo, nikdo nic neví.
Křehké je vědomí!)
Možná spadla kapka právdy do mně,
A možná jsou sny.
Ještě by mohla stát nám se láska,
Stát nám se - povýdám,
Ale já nevím jestli si ji přeji,
Nebo nepřeji.
Dobriša Cesarić
Komentar: otavinka ... Dobré pondělní ránko ! Děkuji vám oběma za úžasný zážitek. Nádherná báseň. Ještě jste to stihli v měsíci lásky. Přetáhla jsem si překlad do svého počítače a pak si text vytisknu a dám do tzv. Zlatého fondu - kam si dávám básně, které se mi nejvíce líbí. (Hvala vam oboje za prekrasan doživljaj. Predivna pjesma i još u mjesecu ljubavi. Skinula sam ju na svoj komp, a tekst ću printati i dodati u Zlatni fond - gdje spremam pjesme koje mi se najviše dopadaju)
Ne mogu odoliti da ne dodam i Pjesmu mrtvog pjesnika i komentar blogerice koja je pisala samo poeziju i o poeziji.
Komentar: otavinka ... Milí moji - Euridičko a Vladko ! Děkuji za nádhernou báseň. Přetáhnu si jí do počítače, vytisknu a pošlu někdejšímu spolužákovi, který kdysi taky něco překládal. Slyšet báseň Vladkem přednášet a mít její verše na dosah, je neskutečný zážitek.
(Dragi moji - Euridička i Vladko! Hvala na divnoj pjesmi. Skidam ju na svoj kompjuter, prepisujem i šaljem bivšem razredniku koji je i prevodio nešto. Nevjerojatno je iskustvo slušati recitaciju Vladeka i imati prijevod nadohvat ruke.)
