Marketing
KE DNU MATEK
Marie Pokorná roz. Pařízková (1908-1982)
V besedních zápisech z období mezi dvěmi světovými válkami zřídka je možno vyhledat jména žen v jeho výboru a jestli tam někdy i některé zabloudilo, ono se vztahovalo hlavně na některou vesnickou českou učitelku. Dnes je situace opačná, v besedních výborech jsou nejčastěji ženy.
Tehdy se ještě stále považovalo, že ženy mají být doma, aby se staraly o děti a vaření a dávaly podporu svým manželům v spolkové práci. I taková podpora byla velikou nápomoci, nebýt ji, jistě by mnozí muži zůstali doma, nebo se bavili kartami v některém vesnickém hostinci.
I v takových podmínkách mezi dvěmi světovými válkami přece u nás začaly působit několik významných žen, na které pomalu dnes zapomínáme. Jsou to především učitelky Jindra Horáková ( 1902 - 1972 ), Slava Žukovićová Máchova ( 1905- 1994 ) a dvě obyčejný vesnické ženy, Růžena Ivankovićová - Zahálková ( 1922- 2004 ) a Marie Pokorná Pařízková. Ony dnes více nežiji, ale po sobě ponechaly mnohé krásné básně, více povídek a dokonce první romány zdejších Čechů. Pouhou náhodou první tři se rodily po třech létech za sebou, jedině Zahálková byla mladší o dvacet lét od té nejstarší, patřila už mladšímu pokolení. Jsou to rovněž naše nejstarší zdejší české spisovatelky, z kterých se jen Jindra Horáková narodila v Čechách. Ona přišla jako mlada studentka do Osijeku a jednu dobu jako učitelka pracovala v Kaptole. Ostatní tři se rodily zde v Chorvatku, zde ukončily i své školení.
V příležitosti dnu matek uvedl jsem jich čtyři, ale se tentokrát pozastavím jenom u Marie Pokorné Pařizkové, jelikož má kulaté 110. výročí narozenin. Tím se mnozí poprvé dozvědí kdo ona byla. A když už jde o to „poprvé“ i jedna její báseň končí verši:
……
Kouzlem silným bývá jen to,
co poprvé jsme zažili,
co poprvé jsme spatřili,
když poprvé jsme polibek dostali.
Jen to první silné je!
(První zážitek, Český lidový kalendář, Daruvar, 1978 )
Marie Pařízková narodila se 8. února 1908 v Malých Zdeňcích v selské rodině Josefa Pařízka a Marie, rozené Hejtmánkové. Vyrůstala na vesnici, život ji hodně nemazlil. Už v dětství vypomáhala v rodině v polních práci, zvlášť v době, kdy ji otec byl v první světové válce, z které se vrátil až několik lét po její ukončení.
Roku 1927 Marie se provdala za rolníka Josefa Pokorného, žijícího v blízkosti malozdenecké školy v které v období 1932 až 1945 pracovala učitelka Sláva Žukovićová Máchová s kterou se seznámila a která ji dala podnět ke psaní. Posilu také dostala od daruvarského profesora a redaktora Dětského koutku Franty Buriana ve kterém roku 1937 uveřejnila svou první báseň Ta naše chaloupka. Burian byl spokojen jejím psaním, radil ji, aby psala o životě tak, jak ho ona vidí a cítí. To ji posílilo a tak kromě básní začala psát i své první povídky.
Ve svém sňatku Marie s manželem měli dva syny, staršího Karla a mladšího Josefa, který nešťastně zahynul před konec války, když mu bylo jen 13 lét.
Po válce Marie Pokorná Pařízková už byla známou spisovatelkou mezi příslušníky zdejší české národnosti. Společně s Jarkou Dittrichem, předválečným redaktorem českého týdeníku Jugoslávští Čechoslováci, shromáždili příspěvky pro český kalendář, ale on nikdy nevyšel, jelikož v poválečném Československém svazu Dittrich už neměl podporu.
Roku 1949 Marie s manželem reemigrovali do Československa, kam také už dříve odcestoval i jejich syn Karel.
I po odchodu do Československa Marie neopomněla svůj rodný kraj, pokračovala s psaním do Jednoty, Dětského koutku, Českého lidového kalendáře a Studnice. Za ni je možno říci, že tělem žila v Brně, ale v myšlenkách byla ve své rodné osadě a lidech žijících kolem Ilovy.
Napsala i román Vystěhovalci, který má i prvky kroniky, jelikož věrně popsala život v Malých Zdencích od přistěhovaní Čechů, až pod dobu reemigrace. Třebas, že název Malých Zdenců nahradila názvem Rybinov a také změnila příjmení malozdeneckých rodin, vše ostatní věrně popsala a čtenář si může dostat celkovou představu života v této osadě. Zvlášť jsou cenné popisy příchodů českých rodin, vzhled osady, život a zvyky starousedlíků, svatby, mnohé potíže v životě přistěhovalých rodin, ale i mnohé lásky o kterých často na konci hlavni slovo měli rodiče zamilovaných. Román Vystěhovalci je rovněž prvním románem, který napsal někdo ze zdejších příslušníků české národnosti rozených v Chorvatsku. Pravda je, dřivé svůj román napsala Jindra Horáková, ale se ona zde nenarodila.
Až do smrti Marie Pokorná se dodržovala Burianova pokynu, aby psala o životě tak jak ho ona vjímá. V každé její básni možno je najit nějaká rada, něco co bychom měli sledovat, v jakém bychom duchu měli vychovávat i náš dorost, který často nezná nic z minulosti vlastní rodiny a osady.
V jedné své básni z roku 1972 ona připomíná jedno zdejší děcko, které se nemohlo nadivit, proč jeho strýček z Čech při návštěvě obdivoval krásu chlapcové osady a život v ni a proto se otce ptal:
…Taťku, proč strýc nezůstal
když nás tolik miloval?
Vždyť srdce zde zanechal!“
Ach ty můj mudrci
zdejší Češi všici
jsou o to bohatší,
že dvě vlasti v srdci mají
a žádnou z nich neprodají!
( Jsme o to bohatší, Český lidový kalendář, Daruvar, 1972 )
Marie Pokorná Pařizková zemřela v Brně 23. února 1982 ve věku 74 lét. Její syn Karel byl přední osobnosti spolku Ilova v Brně, které shromažďovala Čechy, kteří se po druhé světové válce vrátili do Československa. Dokonce v posledním desetiletí minulého století a několik let v tomto století vydávali noviny Ilova, kterou také zasílali mnohým českým rodinám i do Chorvatska. Zemřel roku 2009.
Post je objavljen 02.05.2018. u 08:43 sati.