Marketing
K 115 . výročí narozenin Otty Sobotky
Jistě mnozí souhlasí s obsahem věty, že to co není napsáno, jakož by se nestalo. Přece ani tato věta není úpná a měla by znět, že ani vše napsáno a neuveřejněno je jako by se nestalo. A to se vztahuje právě na Ottu Sobotku, který napsal více než třebas která jiná osobnost české národnosti na území dnešního Chorvatska, ale přesto se postupně stává zapomenutým v našem prostředí.
Otta Sobotka se narodil v Nové Vsi u Brna roku 1902 v cukrovarské rodině ve které bylo čtyři synů a jedna dcera. Rodina neměla dostatek peněz za jeho školení a tak se u něho stalo, že se školil po celý život. Po měšťanské škole složil zkoušku z esperanta v Praze a tu se seznámil s Jaroslavem Ditrichem. Roku 1922 spolu odjeli do Daruvaru, kde Ditrich začal vydávat český týdeník Jugoslávští Čechoslováci. Tohož roku se také společně zúčastnili i kurzu českého jazyka pro zahraniční české učitele v Praze. Do roku 1924 pracoval s Ditrichem v Daruvaru a potom od roku 1924 v Novém Sadu jako redaktor Zorničky. Od roku 1926 byl redaktorem Jugoslávštích Čechoslováků( později změněný název Naše noviny) až do vypuknuti války roku 1941. V tu dobu(1930-1932) absolvoval obchodní školu v Brně a Svobodnou školu politických nauk v Praze ve zaměření na žurnalistiku. Po válce prošel ještě jeden troměsiční kurz a roku 1959 promovoval na FF UK v Praze. Od roku 1959 působil jako promovány filolog, jako instruktor, propagandista a dopisovatel. V letech 1922-1924 a 1926-1942 žil v Daruvaru a po tu dobu se zapojil do práce daruvarské České besedy. V tu dobu začala i jeho obsáhla literární tvořivost a možno za Sobotku říci, že byl novinářem, krajanským pracovníkem, rozhlasovým hlasatelem, překladatelem, básníkem a memoáristou. V období 1942-1945 žil v Nymburce a jednu dobu pracoval jako dělník. Po roce 1945 vystřídal více pracovních míst. Od roku 1933 sdílel životní osud s Květou Kratochvílovou s kterou měl tři syni. Byl časem zaneprázdněn a tak na rodinu hodně nestačil.
Po odchodu do důchodu přišel do Daruvaru a v období 1965-1970 pracoval v Jednotě. Letos se zde na něho zapomnělo, ale mohlo se alespoň připomenout 115. výročí jeho narozenin a 95. výročí kdy začaly vycházet Jugoslávští Čechoslováci. Bez jeho i tohoto týdeníku dějiny zdejších Čechů byly by ochuzené.
Většina jeho psaných pozůstatku není dostatečně hodnocená a nachází se v největší části jak v Praze, tak i v Daruvaru. Nikdo se netroufá tak obsáhlý fond probírat a studovat a to je zásadní příčina proč se nikdo nechce bavit jeho psanými pozůstatky. Stačí uvést že část pozůstatků tvoří jeden karton(krabice) dokladů, sedm kartonů korespondence přijaté, dva kartony korespondence odeslané, dva kartony cizí, jeden karton redakční pošty, čtyři kartony politických statí, proslovů pro rozhlas, jeden karton překladů, jeden karton deníků, zápisků a pracovních materiálů…celkem 27 kartonů archiválii. K tomu by se musí připsat jeho uveřejněné knihy a publikace a na tisíce příspěvků do novin a rozhlasu. Strach aby se někdo chopil studování tak obsáhlou látku je pochopitelný, ale nikoliv by to nesmělo být příčinou, aby se ho zapomnělo. Snad jednou, někdo se chopí té nevděčné práce a ožije tak významnou osobnost, jakož co byl Otta Sobotka.
Post je objavljen 19.12.2017. u 09:54 sati.