Pregled posta

Z minulosti Hrubečného Pole

Hrubečnopolské území až po rok 1871 bylo v rámci Vojenské hranice kdy ona byla zrušená. Rovněž je to území na kterém se během 19. století přistěhoval velký počet českých rodin. Zde patři i Ivanovo Selo, které založili české rodiny roku 1826, kdy se také několik českých rodin přistěhovalo i do Velkých Zdenci.

Nejsílnější proud stěhovaní Čechů přece byl právě po roce 1871, kdy české rodiny přicházely ne jenom do Hrubečného Pole, než na celé území pravého břehu řeky Ilovy, od Tučević Pole- Rastovce – Ivanova Sela – Tréglavy- Dolní Rášenice – Polan- Hrubečného Pole- Orlovce – Malých Zdenců – (Pavlovice)-Velkých Zdenců – Hercegovce. Všechny tyto osady kdysi patřili pod okres Hrubečné Pole, kromě Velkých Zdenců a Hercegovce, které patřili pod okres Garešnice.
Tato území mělo nedostatek obyvatelstva, půda byla poměrně levná a to nejvíce lákalo české rodiny do Slavonie a západní části Chorvatska. Na území Česka a Moravy byl na venkově přebytek obyvatelstva, půda byla drahá a proto tehdejší rakousko- uherském stát podporoval takové migrace. Kromě českých přicházeli také i maďarské, německé a slovácké rodiny, které se nastěhovali do osad starousedlíků, hlavně srbské a chorvatské národnosti.
Intenzitu stěhování do Hrubečného Pole a Polan možno sledovat dle uvedené tabulky o počtu jeho obyvatel v uvedených létech. Uvedená je osadu Polany, ona je j předměstí Hrubečnému Poli a Češi z Polan se také zapojili do kulturního života v Hrubečném Poli.

Pro přirovnáni, Daruvar měl roku 1857 méně obyvatel než Hrubečné Pole (616) a také roku 1869 (1 101), ale v pozdějších létech se to změnilo. Je vidět, že nejvíce obyvatel v Hrubečném Poli přibylo mezi léty 1869 – 1880 a 1900 – 1910. Ve úřední statistice Polany se uvádějí teprve roku 1890.
Počet přistěhovalých rodin do Hrubečného Pole a Polan z Čech a Moravy je hodně větši, než si to dnes domníváme. Pravda je, některé přistěhovalé rodiny se zde jen dočasně zadržely. Mnohým rodinám to bylo jen jedno z nádraží na další cestě do jiných zemí, nejvíce Ameriky, jak v období před první světovou válkou, tak i v meziválečném období. Mnohé z nich se odstěhovaly do vedlejších osad a některé během času vymřely .
Do Hrubečného Pole se stěhovali hlavně rolnické a řemeslnické rodiny. Nejvíce jich bylo usídleno v horní části Hrubečného Pole ve směru Virovitice a také ve směru od středu města ve směru Orlovec – Malý Zdence. V části mezi Orlovcem a Hrubečném Poli, který podnes lidi nazývají Lipovec, také se ubytovalo několik českých rodin.

K 90. výročí založení 1. hrubečnopolské besedy

První hrubečnopolská beseda byla založená roku 1924. Ona plně pracovala j několik lét, ale potom její činnost ochabla. Hlavní příčina tomu bylo v tom, že se v Hrubečném Poli neutvořilo jedno silnější jádro, které by vedlo spolek. Kromě toho, mnozí tamější krajané byli zapojeni v práci hasičského spolku a je známo, že veliké spolupráce mezi besedy a hasičskými spolky, snad nikde nebylo. Možno si to jednou části vysvětlit tím, že mezi jimi byla jakási konkurence, což nebylo na prospěch nikomu. Při hasičských spolků také často působily dechové kapele ve kterých vyhrávali také příslušníci české národnosti. Bohužel, oni za své vyhrávání vyžadovali poplatek a tam, kde šlo o peníze, tam bylo i hádek. Proto není divu, že roku 1925 dokonce 4 hudebníků z Hrubečného Pole ( Alois Nyče, Josef Pop, Alois Ginzer a Josef Malounek ) přistoupili devítičlenné malozdenecké dechovce, kterou tehdy založil Václav Nikl. Třes, že to byla malozdenecko- hrubečnopolska dechovka, byla považovaná malozdeneckou, protože Hrubečné Pole mělo i dále svou dechovku.
Když roku 1932 byla založená Česká beseda v Malých Zdencích, tak si v Osvětové a kulturní radě v Daruvaru domnívali, že to přivede k zlepšení situaci v hrubečnopolské Besedě, o či práci se v tu dobu už nemluvilo. Pravda je, že se z Malých Zdenců pokoušeli ožit hrubečnopolskou besedu, ale nešlo to. Nepomohl ani malozdenecký zájezd s divadlem do Hrubečného Pole 21. ledna 1934, kdy v hostinci pana Čopa sehráli Slečinku s mikádem. Dokonce přijel s nimi i redaktor českých novin Sobotka z Daruvaru, ale jeho slova také hodně nepomohla. Jednoduše, nemohlo se v Hrubečném Poli vyhledat někoho, kdo by si převzal vedení staré usnulé Besedy.
Problém později znovu vyřešili Daruvařane. V hostinci Čopa v Hrubečném Poli, 23. března 1936, konala se ustavující valná hromada 2. Československé besedy. Z Daruvaru přijeli Franta Burian, Leopol Hlaváček, Josef Knytl a Václav Petr. Přišli i velkozdenečti beseďáci, pánové Sulik a Mysliveček.
Hostinec pana Čopa
Schůzi zahájil Antonín Štigler. On se stal po volbách i předsedou, Jirkál byl volen za jednatele, Jan Musil za pokladníka. Za knihovníka byl volen Florian Dušek a pro Polany Antonín Štigler. Ve výboru byli ještě: Václav Roubíček, František Pop, Arnošt Goldstein, Jan Veselý, Alois Hrubý, Ladislav Novák, František Zitta, Adolf Zejhart, Josef Steinvicht, Jan Mžik, Václav Dostal, Vencl Ringl a František Gloc. Něco později, 19. dubna 1936, byla založena i Československa beseda ve Velikým Grđevci a tak své besedy na hrubečnopolsko- grđeveckém území měly bezmála všichni osady ve kterých ve větším počtu žili příslušníci české národnosti.

Po založení 2. Besedy v Hrubečném Poli, malozdenečti ochotnici zavítali do hostince pana Čopa 13. dubna 1936 s divadlem Španělská muška. Noviny uvedly, že to byl jejich třetí zájezd do Hrubečného Pole. Hrubečnopolská dechovka r. 1937


Začátkem roku 1937 ochotnici Československé besedy Hrubečné Pole sehráli i své divadlo Staří blázni. Svou činnost Beseda v Hrubečném Poli, hlavně v divadelnictví, udržela až do války.
Divadelníci H. Pole
Po druhé světové válce Česká beseda v Hrubečném Poli více nepracovala. Bylo pokusu aby se ona založila, ale v Hrubečném Poli nikdy se nemohl najit někdo, kdo by se ujal její vedení. Tak to trvalo až do roku 2011 kdy Vesnu Havelkovou podpořily několik hrubečnopolských krajánek a založili tam 3. po řádě Českou besedu.
Třebas že v práci hrubečnopolské Besedy nebylo kontinuity ona se roku 2014 dožívá 90. výročí života. Je stejně stará jako velikozdenecká Beseda a obě jsou nejstarší besedy na hrubečnopolském území.

O sportovním životě v Hrubečném Poli do druhé světové valky

Veškerý sportovní život v Hrubečném Poli do první světové války opírala se na sportovní život ve školách. Teprve když byl v Hrubečném Poli založen 11. řijna 1911 Chorvatský sokol, možno mluvit, že se o sportu začalo mluvit i mimo školy. O jeho založení se zasloužili advokát Ivan Wirth.
Po první světové válce, roku 1919, začala se v Hrubečném Poli hrát i kopaná. O ni se zasloužili Ladislav Novák a Otto Šterk. Jeden z nich hrál kopanou ve Virovitici a druhy v Daruvaru. Oni do Hrubečného Pole přinesli první kožený míč aby mohli trénovat. Kolem jich se shromažďovala hrubečnopolská mládež a tak kopaná se ukotvila i v Hrubečném Poli.
První fotbalové utkání se hrálo na podzim 1919 na Polanské majdě. Bylo to přátelské utkání mezi zaměstnanci parního mlýna a píly Josefa Nováká, proti hrubečnopolskými studentům, žákům a úředníkům. Utkání ukončilo 5:5.
Vážněji ke kopané přistoupili Ladislav Novák a Otto Šterk roku 1920, kdy kolem sebe shromáždili žáky a studenty a odehráli několik přátelských utkání. Nejdřív přivítali mužstvo gymnasia Šparta z Bjelovaru. Domáci branku hájil Vilím Niče, který se později stal známým vědeckým pracovníkem a jediným akademikem z Hrubečného Pole. Na tom utkáni hosti z Bjelovaru zvítězili s 4 :1. V domácím mužstvu hrál také Rudolf Roupec ( Rupec ), který před válkou hrál ve videňským Rapidu a také za rakoskou, a po válce za jugoslávskou reprezentaci. Byl také hráčem záhřebského Građanského. Rupec pocházel z české rodiny a Ničová matka byla Češka. Pomezním rozhodčím byl Marijan Matijević, později akademický sochař, jeden z nejlepších studentů Ivana Meštroviće.
Fotbalové mužstvo v Hrubečném Poli bylo pojmenován Jadran. Zakládající schůze mužstva se úředně nekonala. O tom se dohodli hráči při jednom utkaní. Své schůze také konali na hřišti a po dobu špatného času, buď v hostinci Josipa Čopa nebo Dragutina Steinera. Jejich dresy byly modro – bíle, třebas že ze začátku použivali i bíle dresy. Název Jadran možno vysvětlit tím, že se do Hrubečného Pole přistěhovalo několik rodin z Istry, když byla okupovaná italskými fašisty.
Mužstvo Jadran nebyl registrován, hrál hlavně přátelské utkání. Do roku 1925 hrálo se na Polanské majdě a později na dobytčím trhu za Čopovým hostincem, něco blíž městu, než je to dnešní hřiště.
Od roku 1934 Jadran měl i dorostenecké mužstvo a v období 1933 – 1936 Jadran poznamenal nejlepší výkony. Jméno Jadran se udrželo až do roku 1949, kdy bylo pojmenováno Dinamo, roku 1951 Jedinstvo a 1968 Bilogorac.

Přistěhovalé rodiny do Hrubečného Pole a Polan z území Česka a Moravy

Doposud nikdo se nezabýval otázkou z kterých se krajů Čech a Moravy přistěhovali mnohé rodiny do Hrubečného Pole. Třebas mezi jimi byla i některá německo- česká rodina, přece to byly hlavně české rodiny. Ten počet rodin je přiliž obsáhli a proto se uspokojím návodem jenom rodin, která začínají písmenem B. Ostatní ponechám jejím potomkům, aby si sami pokusili vyhledat své kořeny.
Rodina Hrubá z H. Pole po 2. světové válce

V soupisu někde je uvedeno, že rodiny stejného přimění nepřišly ze stejné osady. Stalo se to proto, že v matrikách, z kterých jsou čerpané údaje, se za některého člena stejné rodiny uvádí název osady narození, někde je to název fary a někde název obce ( okresu ). Někde v matrikách názvy jsou uvedené zkomoleno, někde jsou uvedené německé názvy, ačkoliv šlo o české osady. Přece, vyhledávaní svých kořenů je zajímavá, ale také složitá práce. 1. Balog Vilma, r. Slavik, rozena v Žiželicich v Čechách, manželka Josipa Baloga, zemřela 1938 ve věku 47 let v H. Poli.
2. Ban Marie, r. Řehořek, rozená v Moskovicich v Čechách, manželka kováře Martina Bana, zemřela 1931 ve věku 40 lét v Hrubečném Poli.
3. Bednář Antonín, rozen v Hlinsku v Čechách, zemřel 1912 v H. Poli ve věku 46 lét.
4. Bednář Anna, r. Burijan, rozená v Skalicich, vdova po Antonínu Bednáři, zemřela 1937 ve věku 68 lét
5. Belza Alois, rozený v Přelich, starý 19 lét, oženil 1890 v H. Poli Marii Jílkovou, rozenou v Moravícich, starou 18 lét.
6. Beranek Anna, r. Koči, rozena u Černy, zemřela v H. Poli 1934 v 69 roku života.
7. Beranek Fráňa, rozen v Litoměřicích, manžel Anny r. Koči, zemřel 1935 ve věku 82 lét
8. Berger Marie, vdova po Antoninu Bergeru, rozená v Děkančicích, zemřela 1912 v H. Poli ve věku 56 lét.
9. Bochniček Barbora, rozená v Svinčanech, manželka Vencla Bochnička, zemřela v H. Poli 1891 ve 60. roku života.
10. Bochniček Vencl, rozen ve Svinčanech, zemřel 1893 ve věku 58 lét.
11. Braborec Václav, rozen v Berounicich - Chlumec, z H. Pole, oženil se 1925 Marii Rabovou z Polan.
13. Brejcha Ana, r. Malych, rozená v Kolinecu, vdova s 34 roky vzala si roku 1893 vdovce Fráňu Čapouna, rozeného v Krhovu.
12 Brož Josefka, rozená ve Zloseni, stará 22 roku, vzala si 1883 vdovce Josefa Procházku, starého 40 lét z H. Pole, č. 60.





Post je objavljen 19.02.2014. u 18:49 sati.